Velmi si vážím příležitosti, která se mi naskytla účastí v soutěži Česká Miss a ještě více příležitostí, které následovaly po titulu I. Česká vicemiss.

Po účasti v méně známějších soutěží a získání titulu Miss Academia 2006, jsem si přála vyzkoušet si i tu "velkou Miss" a opravdu moc jsem se chtěla probojovat do finále.
To se mi po náročných výběrových kolech nakonec podařilo a já jsem byla v sedmém nebi.

V prosinci 2006 začaly první přípravy. Upravili nám image, fotily jsme fotky pro média a dostaly výbavu na zimní soustředění, které se konalo v rakouských Alpách.

Přes Vánoce jsem se cukroví raději vyhýbala a poctivě se učila do školy, protože během prvních dvou týdnů v lednu jsem musela zvládnout všechny zápočty a zkoušky. Až na jedinou se mi to podařilo a s dobrým pocitem jsem mohla 13. 1. odjet s ostatními finalistkami na soustředění. Byla to práce, ale i zábava. Focení katalogu, tisková konference, natáčení medailonků, ve volném čase posilovna a termální lázně a největší perličkou bylo focení v plavkách na sněhu.

Soustředění bylo moc fajn, po jisté stránce mě i trochu vysílilo, a tak jsem byla ráda, že jsem nedala na rozmluvy rodičů a přítele a v "mezičase" vyrazila na studijní výměnný pobyt do Mexika. Byla to neuvěřitelná životní zkušenost. Byly momenty, kdy jsem sáhla na dno svých sil, ale byl to úplný opak aktivit a životního stylu než příprava na Miss. Po třech týdnech jsem se vrátila "vyčerpaná z Mexika", ale zároveň nabitá neuvěřitelnou energií na Českou Miss.

Hned den po mém návratu jsem nastoupila do hotelu na přípravy na finále.
Strávily jsme tam náročných devět dní a výsledek našeho snažení jste mohly sami vidět 24. 2. v přímém přenosu. Já jsem si z toho večera odnesla kromě napjatých momentů, zvýšené hladiny adrenalinu i titul I. České vicemiss…. no a tím to vlastně všechno začalo.

Otevřely se mi dveře plné různých příležitostí a teprve s postupem času jsem zjistila, že vše je jen a jen na mě, do jaké míry umím tyto možnosti využívat a jak svou kariéru buduji. Děkuji každému, kdo mě v těžkých chvílích podpořil, pomohl mi, když jsem potřebovala a měl pro mě slova útěchy a povzbuzení.

Děkuji hlavně rodičům, mojí sestře a příteli, kteří to všechno prožívají se mnou a já vím, že díky nim nejsem na nic sama.